O knize: rok / - Požádal jsem tě, abys mě nechal na pokoji! — vyděšeně prohlásí Nezhka a ustoupí ode mě, ale já postoupím a dravě se jí podívám do očí „Nechám to, až mi vrátíš něco, co mi patří.“ Všechno jsem nechal v domě "Mýlíš se, zlato!" Opravdu sis myslel, že se nedozvím o tvém těhotenství? Čekáš moje dítě, přiznej to, Nezhko, tohle je moje dítě, vezmu ji za bradu a zvednu jí hlavu, aby se mi dívala přímo do očí. Tender se třese a já chápu, že mám pravdu - je ode mě těhotná. A ona mi dá toto dítě a pak zmizí z našich životů, protože zrádcům neodpouštím..